7. kolo Vestec - Dolní Břežany 4:2

07.10.2010 10:09

Když mě Honza Havlíček pověřil napsáním pozápasového referátu, neměl jsem s tím žádný problém. Docela mě to baví, času mám dost a aspoň tam bude méně gramatických chyb, než v referátech Honzových. Bohužel jsem ještě netušil o jakém zápase budu psát. V předchozím kole jsme doma porazili do té doby suverénní Psáry a tak nám na první místo chyběly pouhé dva body. Do Vestce jsme tak mohli jet celkem v klidu, ale věděli jsme, že nás nečeká lehký soupeř. Zvláště o vesteckých zahraničních posilách jsme slyšeli různé legendy a to jsme ještě netušili, že se proti nám postaví ještě jeden soupeř, a to „pan rozhodčí“ (Fuj, nejde mi to oslovení z huby…). Nesnáším fňukání a výmluvy, proto zmíním všechny důvody našeho neúspěchu, ale tohle byl skutečně důvod největší. Hlavní rozhodčí, „pan“ Kamil Orálek nás za poslední rok pískal asi čtyřikrát a vždy nám dával důkladně najevo, že nás nemá rád. Důvod neznáme, ale pokaždé nás pěkně „řezal“, ovšem to, co předvedl tentokrát, jsem asi ještě nikdy neviděl a většina (pokud ne všichni) spoluhráčů na tom byla podobně. Sešli jsme se v ideální sestavě, nálada byla výborná. Museli jsme ocenit, jak pěkně dávají ve Vestci sportovní areál dohromady. Snad se jednou taky dočkáme, když už se nového kabátu dočkaly celé Břežany.

První nemilá zpráva přišla při rozběhání, když jsme zjistili, kdo utkání bude řídit. „Snad to nebude tak zlé,“ utěšoval jsem se. Bohužel to bylo horší, než kdy jindy. Utkání jsme začali poměrně dobře a přišly i šance. Ty jsme bohužel neproměnili. Nejprve Patrik sám před gólmanem z malého vápna překopl branku a o chvíli později Jarda „Krtek“ Šubrt hlavičkoval z velmi nadějné pozice také mimo tři tyče. To je jeden z hlavních důvodů našeho neúspěchu. Stoprocentní šance se musí proměňovat a zvláště za vyrovnaného stavu! Pokud bychom 2:0 vedli, dalo by to Orálkovi větší práci s utkáním něco udělat. Druhý a také největší důvod porážky je právě Orálek, který náš tlak začal pomalu ale jistě tlumit otáčením faulů ve prospěch Vestce. Na první pohled se to nezdá tak hrozné, ale když náš útok mohli vestečtí bez trestu okopávat, jak se jim zachtělo a naopak sebemenší kontakt na druhé straně byl posuzován jako faul (vlastně pokaždé když Vestec vepředu ztratil balón), tak se s tím opravdu těžko něco dělá. Kromě toho, že se „panu rozhodčímu“ povedlo náš tým krásně psychicky rozhodit, byl dalším důsledkem způsobu řízení zápasu velký počet standardních situací ve prospěch Vestce. No a když má někdo v týmu hráče, jako je Kore Gökmen, tak je každý přímák smrtelným nebezpečím pro branku soupeře. „Göki“ byl právě třetí důvod naší porážky. Poté, co mu Orálek nabídl pár střeleckých pokusů blízko našeho vápna, se skóre začalo navyšovat ve prospěch domácích. „Gökiho“ levačka je opravdu excelentní, ale obávám se, že tolik přímáku v životě nekopal. Vestec se tak snadno dostal do vedení 3:0 a většina z nás byla zralá na vypolstrovaný pokoj. Když vás řeže „rozhodčí“ a ještě posloucháte poznámky nesoudných idiotů, kteří postávali na valu nad střídačkami, tak je to pořádný nápor na nervovou soustavu. Po nedorozumění mezi Kuřetem a Honzou Saidlem si nerozuměl také stoper Vestce se svým gólmanem a tak mohl Kuře pohodlně kopnout balón do prázdné branky. Poločas skončil 3:1.

V kabině jsme si řekli, že na „rozhodčího“ zapomeneme a ještě se pokusíme s výsledkem něco udělat. Poslali jsme na hřiště dva čerstvé koně a přece jen se ve druhé půli zajímavé situace urodily, ale buď jsme je opět řešili špatně (a to hodněkrát), nebo se projevil Orálek. Jestli proti Vestci ve druhé půli pískl alespoň tři fauly, tak ještě přeháním. Mimo jiné nám upřel dvě penalty za evidentní stažení Rosti Klímy ve vápně. Když mu s idiotským úsměvem ve tváři říkal: „Já nic neviděl,“ tak mi bylo jasné, že naše snaha je marná. Orálek naopak vykouzlil penaltu na druhé straně a náš Jožo si mohl vychutnat alespoň jedno malé vítězství nad „Gökiho“ levačkou, poněvadž mu střelu skvěle chytil. „Göki“ si spravil chuť z dalšího přímáku a bylo to 4:1. Jestli se nepletu, tak Vestec nedal žádný gól ze hry, to snad hovoří za vše! Nám se podařilo ještě Tondou upravit skóre a tak utkání skončilo 4:2 pro domácí.

Orálek mazal ze hřiště, jako by mu hořela koudel na patama. My jsme si v poklidu podali ruce s vesteckými, protože oni rozhodně nemohli za to, jak „pan rozhodčí“ řídil zápas. Nemohli se nám ale také divit, že jsme v průběhu zápasu občas vyjeli i na ně. Byl to opravdu náročný mentální trénink. Nejvíc mrzí, že nás Orálek zastavil ve chvíli, kdy jsme se začali rozjíždět a že jsme ztratili body se soupeřem, kterého bychom za normálních okolností s klidem porazili. Nic ve zlém, ale většina našich hráčů vestecké očividně individuálně převyšovala (samozřejmě až na hvězdu z Turecka). Zbyly nám tak oči pro pláč a myšlenky na vraždu. Ty jsme postupně zavrhli, jen jsme se shodli, že musíme pro příště Orálka vetovat. Prý je to možné a prý to Zvole tento víkend již podruhé udělala. Ano, vrcholem toho všeho je skutečnost, že nás Orálek původně pískat neměl. Po zápase jsem se snažil o „panu rozhodčím“ něco zjistit a musím říct, že je o něm na internetu hodně zajímavého čtení. Není asi náhoda, že teď píská třetí třídu a přitom ho před pár lety vytáhli z pražského přeboru do divize (i když značně podezřelým způsobem). Doufám tedy, že už ho nikdy nepotkám (hlavně na hřišti, ale ani na ulici nechci jeho ksicht někde vidět), protože bych nerad kvůli ztrátě sebekontroly předčasně končil s fotbalem, ať už z důvodu vysokého trestu od disciplinárky, nebo od soudu. Nezbývá nám nic jiného, než se semknout a vrhnout se znovu do boje, snad k tomu budou i lepší podmínky.

Je ale jasné, že v dalším kole nás opět nečeká nic lehkého. Jedeme opět ven a to na hřiště zvolského béčka, které se prý stejně jako Zvole A bude pokoušet o postup. Rozhodně to nejsou přehnané ambice, jak je vidět na výsledcích obou mužstev. Uvidíme, co se nám na hřišti našeho tradičního soupeře podaří uhrát.

Sestava: Jožo Palkovič – Tonda Lidman, Dan Sochor, Honza Šerák, Rosťa Kotas* – Jarda Šubrt*, Honza Saidl, Patrik Vrabec*, Pavel Saidl - Petr Grubner, Štěpán Haifler

Střídání*: Rosťa Klíma, Petr Štyndl, Honza Kožíšek

Branky: Štěpán Haifler, Tonda Lidman

Autor: Štěpán Haifler

Zpět